 |
| O koblížkovi |
O koblížkovi
Jednou poprosil dědeček: "Usmaž mi, babičko koblížek!"
"Moc ráda, ale není z čeho! Mouka nám už dočista došla!"
Dědeček se zamyslel a pak radil: "Babičko, zameť na sýpce a vymeť zbytky z truhly, však se jí troška nasbírá!
Babička nametla a naškrabala dvě hrsti mouky a zamísila těsto smetanou, z těsta koblih, ten usmažila na másle a položila na okno vystydnout.
Koblížek pomalu vychládal, ale brzy ho to přestalo bavit, jen tak ležet. Skutálel se z okna na zápraží, ze zápraží na zahradu, ze zahrady na cestu vedoucí kolem chaloupky. A jak se tak kutálí a kutálí, potká zajíce a ten povídá: "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
Koblížek se tuze vylekal a prosil: "Ne, nejez mne zajíčku, zazpívám ti písničku." A než stačil zajíc odpovědět, spustil:
"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl:
a tobě, zajíčku, také uteču."
A co nejrychleji se cestou kutálel dál, jen pryč od zajíce! Cesta vedla k lesu, kde přecházela v lesní pěšinu plnou kořenů stromů. Koblížka hrbolatá pěšinka vyhazovala do výšky a ten výskal radostí nad takovou zábavou. To by si u babičky s dědečkem neužil!
Tu najednou proti němu šedivý vlk: "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
"Ne, vlku, nejez mne, zazpívám ti písničku." A zpíval:
Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl:
a tobě, vlku, také uteču."
A rychle se odkutálel, sotva ho vlk zahlédl. A kutálí se lesem dál a proti němu medvěd. "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
"Ne, nejez mne medvídku, raději poslouchej mou písničku!" křikl koblížek.
"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl,
já od vlka utekl,
a tobě, medvěde,
taky uteču."
A kutálel se dál ještě rychleji. Medvěd ho sotva koutkem oka zahlédl. Tu jde proti němu liška. "Koblížku, jé koblížku, jak jsi pěkňoučký, voňavoučký!" To se koblížkovi líbilo a začal zase zpívat svou písničku. Liška poslouchá, poslouchá a pomaloučku, polehoučku se přikrádá ke koblížkovi blíž a blíž.
"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl,
já od vlka utekl,
já od medvěda utekl:
a tobě, liško, také uteču!"
"To je ale krásná písnička, koblížku," povídá liška, "jen škoda, že tak špatně slyším. Už jsem stará. Víš co, sedni si mi na nos a zazpívej mi tu píseň ještě jednou!"
Koblížek měl radost, že se lišce písnička líbí, vyskočil lišce na nos a zazpíval:
"Já koblížek, koblížek....."
A liška ham! A snědla ho.
